Jak na očkování maruzalky

Metoda otevírající další možnosti štěpování meruzalky, s meruzalkami lze v tomto směru experimentovat s dalšími metodami štěpování a jejich upravenými verzemi.

Očkování meruzalek

V srpnu 2011 a v srpnu 2012 jsem zkusil očkovat rybízy na meruzalku, protože jarní roubování rybízů a angreštů mi nedávalo uspokojivé výsledky, tato metoda se kupodivu zdařila, a proto jsem v srpnu 2013 vyzkoušel pokusně naočkovat meruzalku zlatou černým rybízem ‘TITANIA‘, červeným rybízem ‘ROVADA‘, bílým rybízem ‘BLANKA‘ a angreštem ‘CAPTIVATOR‘, výsledek mě samotného překvapil, neboť ujímavost oček byla dobrá. Protože pupeny příští rok 2014 opět krásně vyrašily, pokus jsem zopakoval a podělil se se svými výsledky kolegovi, ten experimenty rozšířil ještě o očkování angreštem ‘SPINE FREE‘ a červeným rybízem ‘LOSAN‘, rovněž s dobrými výsledky (více než 80% ujímavost, stejně jako u mých pokusů).

Pětileté zkušenosti s touto technikou nás vedli k tomu, že jsme se rozhodli ji publikovat. Již dříve jsem očkoval metodou forkert (chip-buding) na velmi vysokých kmíncích meruzalek a prováděl podobné testy, tato metoda očkování meruzalek se nám zdá ovšem nová a plně využitelná v praxi pro zahrádkáře, již kvůli dobrému srůstání pletiv, využitelnosti materiálu (štěpuje se jen jedno očko), dobrému rašení a rychlému získání finálních rostlin angreštů a rybízů.

Samotná metoda spočívá v klasickém očkování, termíny je třeba ještě dalšími experimenty upřesnit, nicméně se zdá, že se bude pohybovat od července do začátku srpna (na očko spící – vyraší na jaře. Na meruzalce si zvolíme výšku očkování. Osobně se mi zdají lepší vyšší kmínky (nutno zajistit pro štěpovance oporu), kvůli pohodlnější sklizni v korunce. Budeme-li mít jednu korunku, doporučuji výšku kolem 1,10 – 1,20 m, budou-li korunky dvě, pak umístit spodní korunku 0,70 – 0,80 m a druhou o 0,70 m nad ni. Je možno vkládat klasickým T-řezem i dvě očka na meruzalku spirálovitě nad sebe, abychom neporušili tok mízy (druhé očko přesně nad prvním by mělo omezeno přísun vody a živin). Budeme-li však volit dva druhy nad sebou, je třeba počítat s tím, že trnitý angrešt by bylo lépe kvůli pohodlnějším sklizním umisťovat na horní patro. Rybízy by měly zaujímat spodní patro. Meruzalky musí být plně v druhé míze, s vyzrálými pletivy. Očkování se samozřejmě neprovádí za deště (do ran se nesmí dostat voda), ale ani se nedoporučuje za dopadu paprsků plného slunce (vysušování pletiv). Očko s řapíkem vsuneme do T-řezu a pevně utáhneme PVC štěpařskou páskou, přesně tak jako u normálního očkování T-řezem např. u jabloní. Po opadu řapíku, víme, že se očko ujalo, pokud očko i řapík zaschnou, očko se neujalo, nesrostlo s podnoží, bezpodmínečně je nutno po 21 dnech PVC štěpařskou pásku sundat. V případě, že se očko neujme, můžeme se příští rok pokusit tuto podnož využít pro další štěpování.

Do jara neděláme další zásahy. Až pomine riziko silnějších mrazů (konec března – začátek dubna) odstraníme vrchní část 0,5 cm nad očkem a zatřeme ránu štěpařským voskem. Dále odstraňujeme planý obrost z kmínku a výmladky z kořenového krčku a kořenů na meruzalce. Jakmile výhon dosáhne (asi v květnu) 5 – 6 listů, zakrátíme jej za 3 listem, aby zesílil a nevylomil se. Dále tvarujeme obdobně jako u výpěstků získaných roubováním.

Tato metoda otevírá další možnosti štěpování na meruzalku zlatou, ukazuje se totiž, že s meruzalkami lze v tomto směru experimentovat s dalšími metodami štěpování a jejich upravenými verzemi s cílem získat zajímavé tvary (např. konečné získání meruzalek s korunkou z dvou odrůd, se dvěma korunkami nad sebou apod.).